Není přání jako přání – recenze

Není přání jako přání není jenom vtipným románem pro ženy, ale také zamyšlením nad podstatou života a právě tenhle mix mě nadchnul.

Představte si, že vám někdo za pár korun vnutí kytičku pro štěstí, o které brzy zjistíte, že vám splní jakékoliv přání.

Přesně tohle se stalo mladé fotografce Heather, které kouzelný vřes splnil vše, co si přála. Najednou byl konec přecpanému metru, nadbytečným kilům a problémům s penězi. Místo toho se objevil dokonalý muž, dokonalý podnájemník a dokonalá práce. Co víc si přát.

Až na to, že Heather brzy zjistí, že přát si něco nestačí a taky, že není přání jako přání.

Tak třeba přát si pořádkumilovného partnera se může docela vymstít, protože takový muž si nejdřív úhledně sroluje ponožky, než se vrhne na rozvášněnou ženu. A co teprve takové přání získat práci snů? Ani to se neobejde bez slz…

Nelze se na tomto místě neubránit srovnání s také nedávno přečtenou knihou Pád vzhůru, o které by se dalo říct, že v sobě nese podobné poselství a k jeho vyjádření využívá podobných prostředků. V obou knihách hlavní hrdina bojuje s otázkou pravé podstaty života a v obou knihách se mihnou kouzelné předměty. Jenže Není přání jako přání dokáže čtenáře mnohem víc zasáhnout, protože hlavní hrdinka příběhu není dokonalá (někdy je to dokonce pěkná potvora) a protože cesta k závěrečnému poznání je mnohem klikatější a od čtenáře vyžaduje větší intelektuální vklad než jenom umět číst.

Tuhle knížku ale nedělá kouzelnou jenom kouzelný vřes a kouzelný příběh ale také to, jak perfektně byla načtena do podoby audio knihy. Celou knihou provází herečka Jana Stryková, o které jsem se tady zmiňovala už v rámci recenze knihy Zmizelá. Myslím, že mám svého oblíbeného interpreta audio knih.

Jana Stryková totiž knihu ani tak nečte jako spíš hraje, čímž neuvěřitelně oživuje celý děj. Díky Janě Strykové se vám chce brečet, když je Heather zoufalá a když se raduje, máte i vy lepší náladu. Jenom pozor, když se Heather zakucká. Jana Stryková tuhle scénu tak věrně zahraje, že se až bojíte, že zbytek knihy bude namluvený jiným interpretem.

V případě audio knihy Není přání jako přání mě zaujala i doprovodná hudba. Většinou si jí totiž moc nevšímám a v horším případě mám dokonce pocit, že se k samotnému příběhu ani moc nehodí. Jenomže zde krátké hudební vstupy skvěle pasovaly mezi jednotlivé kapitoly. Hudba totiž působila tak nějak kouzelnicky a celému příběhu dodávala pohádkový nádech.

Není přání jako přání je takový ten ženský román, který vás na chvíli přesvědčí o tom, že asi nebudete zase tak úplně šílená, když se stejně chová i hlavní hrdinka nějaké knížky. A zároveň je to také příběh, který člověku připomene to, co už dávno ví, ale příliš často na to zapomíná; jako že toho, co máme, si začneme vážit, až o to přijdeme a nebo že život je krásný kvůli své nedokonalosti.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji obchodu Audiotéka.cz.

Alexandra Potterová, Není přání jako přání, Kristián 2015.

Mločí hodnocení: 95%