O audioknize, kterou je dobré si poslechnout, i když vám z ní bude smutno.
Vyhasínání mozku Martina Kleina je zvláštní příběh. Vlastně si ani nejsem jistá, jestli je možné tuto audioknihu nazývat příběhem. Příběh má mít děj a toho v této knize s tak zvláštním jménem moc nenajdete.
Vyhasínání mozku Martina Kleina je totiž spíš smutným vyprávěním o odcházení z tohoto světa.
S mozkem Martina Kleina, úředníka v důchodu, se začíná dít něco zvláštního. Nejdříve si toho všimne jeho žena Věra, později i posluchači audioknihy a na malý moment, chvíli před tím, než jeho mozek vypoví nadobro službu, i samotný Martin Klein.
Už dlouho jsem nečetla tak smutnou knihu jako je právě Vyhasínání mozku Martina Kleina. Tahle kniha ve mně vzbuzovala potřebu pevně se přitisknout ke všem, které mám ráda, užívat si jejich blízkost a potom, ze smutku nad tím, že každého z nás může potkat stejné vyhasínání mozku jako Martina Kleina, si zalézt do postele, přetáhnout si peřinu až k uším a vyčkat, jestli se náhodou neobjeví nějaká veselejší audiokniha.
Před nějakým časem jsem četla knihu Ještě jsem to já. Zde byla hlavní hrdinkou padesátiletá neuroložka bojující s Alzheimerovou chorobou. Kniha byla svojí myšlenkou velmi podobná Vyhasínání mozku Martina Kleina. Byl zde ale jeden rozdíl, který udělal z recenzované audioknihy tak působivé vyprávění a který je zároveň i jejím jediným nedostatkem.
Kniha Ještě jsem to já byla racionální výpovědí o Alzheimerově chorobě. Jako turistický průvodce prováděla čtenáře všemi pocity a útrapami hlavní hrdinky a doplňovala je o vysvětlující komentář.
Naopak Vyhasínání mozku Martina Kleina je pouze syrovým zápisem toho, jak okolní svět vnímá člověk postižený stařeckou demencí. Zde se nedozvíte, co to vlastně Martina Klaina postihlo, proč se to děje a jaká je pravděpodobnost, že to potká právě vás, vaše rodiče nebo vašeho partnera. Zde prostě nemáte ani chvíli čas si vydechnout, protože jste Martinem Kleinem, který musí bojovat sám se sebou, svými vzpomínkami a především se světem, který mu přestává rozumět.
Zvuk hodinového stroje se svojí předzvěstí nevyhnutelného a hlas Jana Kačera podtrhující zoufalost stárnoucího zmateného muže přispívají k pochmurnosti celé nahrávky a dělají z této audioknihy poměrně depresivní záležitost.
I když poslech téhle audioknihy může docela bolet, je dobré se jí nevyhýbat. Se stářím se dřív nebo později setkáme všichni a je dobré na něj být aspoň trochu připraveni. Poslech Vyhasínání mozku Martina Kleina se dá snad přirovnat k rčení “Těžko na cvičišti, lehko (nebo aspoň o něco méně těžko) na bojišti.”
j. Bernlef. Vyhasínání mozku Martina Kleina. Radioservis 2013.
Mlok cestovatel 
Zajimavá recenze. Nedávno jse ke mě dostala knížka od Michala Viewegha – nečet jsem od něho nic jeho knihy nejsou zrovna to co bych vyhledával. Ovšem knížka Život po životě bylo něco co jsem musel slyšet a bylo to tam, zoufalství zoufalství a ještě jednou…po přečtení mě přišli mé všední starosti obyčejné, malé a zybtečné. Myslím že tohle by mohlo být něco podobného ikdyž zcela odlišného avšak otevírájí oči. Je dobré si občas přečíst podobné knihy, takže díky za tip.